"Zahradní" latina je doplněna o mnoho výrazů nelatinských i umělých,
pro jejich výslovnost se používá většinou stejných pravidel jako pro
výrazy latinské.
V latině se některé samohlásky vyslovují dlouze, v textu se ale přízvuk
neoznačuje. Jako účinná učební pomůcka je vhodná publikace
"Průvodce odbornými názvy rostlin" Miloslava Šmída
(2002), ve které je přízvuk vyznačen a která posloužila jako hlavní
podklad pro překlad i návod k výslovnosti:
Jako dlouhé se většinou čtou skupiny samohlásek: ae, oe = é (europáeus = európé-us, Chamaebúxus = Chamébúxus, coerúleus = cérule-us). Někdy se používají pro tyto skupiny tzv. "slitky" - písmena k sobě těsně přiražená: a, o.
Pokud se má ae, oe vyslovit jako slabiky, píší se někdy nad e dvě tečky (poëticus = poétykus).
Samohlásky se při výslovnosti neredukují a nemění jako v jiných jazycích (Cotoneaster = Kotoneaster, ne Kotoneastr, Papaver = Papaver, ne Papavr).
Dvojhlásky qu, které se před samohláskou čtou kv (aquilégia = akvilégia), nqu, které se před samohláskou čtou jako ngv (Sanquíneus = Sangvine-us), su před samohláskou čteme sv (suávis = svávis). Ae a oe se většinou čtou jako é (europáeus = európé-us, Chamaebúxus = Chamébúxus, caespitósus = céspitózus, coerúleus = cérule-us).
Latina nemá měkké souhlásky, di, ti, ni se vyslovují jako dy, ty, ny (Digitális = Dygitális, Potentílla = Potentýlla). Ti před samohláskou se čte většinou jako ci (Gentiána = Gencijána, elátior = alacior), pokud následuje ti po s, t, x, vyslovuje se jako ty (Cerástium = Cerastyum).
C před e, i, y, ae, oe se vyslovuje jako c (Cýtisus = Cytyzus), před a, o, u, před souhláskami a na konci slova se vysloví jako k (gláucus = gláukus, Campánula = Kampánula, occidentális = okcidentális, Cyclamen = Cyklamen).
S zůstává s na začátku a na konci slova, pokud se má číst jako s mezi samohláskami, píše se ss (spinosíssimus = spínózisimus).
S jako z se čte, je-li napsáno jediné mezi samohláskami a ve skupinách: ns, rs, ls (obtúsus = optúzus, speciósus = speciózus, spinosíssismus = spinozísismus).
Ph ve slovech řeckého původu se čte jako f (Dáphne = Dafné).
Zdvojené souhlásky se vyslovují obě (Potentílla = Potentýl-la).