Základní údržba okrasných zahrad
Zálivka
Hnojení
Řez, průklest a zmlazování dřevin
Opatření k úspěšnému přezimování dřevin (a pozdní mrazíky)
Přesazování vzrostlých dřevin
Chemické postřiky
Rozpočet na údržbu sadovnických úprav v prvních několika letech od jejich založení by měl být součástí každého solidního (zejména profesionálního) projektu.
Zálivka
Je jednou z nejpracnějších a nejdůležitějších činností.
Z celkového množství vody v půdě je pro rostliny využitelný pouze její pohyblivý podíl,
který se nachází výhradně v půdních kapilárách určitých průměrů (úzce souvisí i s příjmem
živin). Nevyhovující kapilaritou trpí půdy velmi těžké (jílovité) i příliš lehké (písčité).
Množství potřebných kapilár můžeme zvýšit v každé půdě zajištěním dostatku humusu
(rašelina, kompost, kůra) a u velmi písčitých půd je třeba i příměsí jemných koloidních částic.
(Vynikající vlastnosti vykazuje upravovaný jíl - bentonit, těžený v Obrnicích na Mostecku.
Neznám ale bohužel jeho současnou dostupnost pro veřejnost.)
Účinnost a úsporu zálivky zvyšuje rozrušování škraloupu (velký odpar), avšak nejlepším,
zde již zde vícekrát doporučovaným opatřením, je využití nastýlky, která odparu i tvorbě
škraloupu velmi účinně brání.
Také způsob a doba zálivky má zásadní význam. Zkontrolujeme-li vlhkost půdy hodinu po zálivce,
má být mokrá vrstva více než 10 - 15 cm silná.
Častou chybou je každodenní - velmi povrchní zálivka celé plochy, kdy při následné kontrole
zjišťujeme vlhkost jen v 2 - 3 cm povrchové vrstvičce. Taková zálivka umožňuje rostlinám v dobách
letních přísušků bídné přežívání, nikoliv však růst a produkci. Mnohem účinnější je zalévat
stejný díl vždy po několika dnech, ale velmi vydatně.
Chybou je též zalévat za poledního vedra. Odpar je v té době maximální a rostlinám způsobujeme
teplotní šok.
Kvalita zálivkové vody může být z různých zdrojů velmi rozdílná. Ideálně teplá, měkká a
provzdušněná dešťová voda může v blízkosti továren někdy obsahovat nepříjemné příměsi.
V řekách, potocích a rybnících je třeba průběžně ověřovat míru a původ znečištění zejména
průmyslovými a zemědělskými podniky. Ve vodovodní vodě může škodit zvýšený obsah chlóru, její
nízká teplota, deficit rozpuštěného kyslíku, a také její tvrdost může být problematická.
Nejhorší variantou bývá studená, většinou velmi tvrdá a neprovzdušněná voda studniční.
Tvrdost vody způsobují rozpuštěné, nejčastěji vápenné, hořečnaté a
železité nerostné látky.
Z našeho hlediska rozeznáváme tvrdost přechodnou a trvalou.
Trvalá (síranová) tvrdost nebývá rostlinám škodlivá, naopak bývá vítaným zdrojem vápníku a hořčíku,
přičemž nemá vliv na Ph půdy.
Přechodná (uhličitanová) tvrdost (do 10°německé stupnice) nevadí, pokud ji nepoužíváme na
kyselomilné rostliny, jimž postupně alkalizuje zeminu. Vyšší přechodnou tvrdost lze snižovat převařením,
odstátím nebo chemicky - přídavkem kyselin. Přečerpáváním vody do nádob k odstátí se voda zároveň
provzdušní. Chemicky upravená voda působí i příznivě proti výskytu některých houbových chorob.
O 1° tvrdosti (německé stupnice) v 1 metru krychlovém vody sníží přidavek 10 mll koncentrované kys.
sírové. Pro vodu tvrdší než 15° téže stupnice použijeme se stejným účinkem 22,5 g průmyslové kys. šťavelové.
Tvrdost nesnižujeme úplně, pro venkovní rostliny ponecháme asi 10°, pro kyselomilné (pěnišníky) asi 5 - 8°.
Existuje ještě více způsobu změkčování vody, tyto se ale nehodí pro amatérské použití.
Celkové zasolení půdy zálivkovou vodou je z volné půdy vyplavováno srážkami - negativně působí
spíše ve sklenících a u pokojových rostlin (čelíme mu občasným intenzivním propláchnutím půdy).
Dalšími častými nežádoucími (pro rostliny toxickými) příměsemi bývají tuky, saponáty a chemikálie
používané v domácnosti, které z různých nedokonalých trativodů mohou pronikat do studní.
Hnojení
Půdní reakce
Je velmi důležitým faktorem, který dosti zásadně ovlivňuje režim hnojení.
Na spodní hranici stupnice se pohybuje reakce rašeliny - cca 3 pH, silně alkalické půdy
vykazují hodnoty až kolem 9 pH. Jako střední optimální hodnota půdní reakce se udává
pH kolem 6.5 - 7.0.
Na reakci půdy má jednak vliv samotná povaha půdy (např. rašelinný, písčitý, hlinitý
nebo třeba vápencový základ), ale také její stav. Kyselost se zvyšuje v zeminách slehlých
a přemokřelých.
Důležité je vědět, že s klesající hodnotou pH se mění chemické vazby prvků, živiny se srážejí
do různých těžko rozpustných nebo zcela nerozpustných forem a vápnomilnější rostliny pak následně
trpí podvýživou.
Jednotlivé druhy rostlin jsou k různým hodnotám různě tolerantní. (Specifické nároky
vybraných dřevin udává tabulka.)
Překyselené zeminy - pokud jsou trvale silně přemokřené, odvodníme drenážemi.
Jinak nejprve vylepšíme jejich strukturu pro zvýšení podílu vzduchu v půdě (humus a okopávka,
u trávníků prořezávka) a dodáme vápník. Nejčastěji ve formě mletého vápence
nebo práškového hašeného vápna: 100 - 200 g mletého vápence na 1 m čtvereční zvýší
pH cca o 1°. (Je třeba zapravení vápence do hloubky hlavního objemu kořenů.)
Pro vápenostřežné rostliny používáme hnojiva v síranových
formách, příliš alkalické zeminy okyselujeme přídavkem rašeliny nebo
opakovanou zálivkou 0,2% roztoku síranu amonného. Radikálního okyselení lze
dosáhnout 0,2% roztokem kyseliny fosforečné nebo sírové. Kyselinovými roztoky vždy
zaléváme zeminu předem ovlhčenou.
Humus
Je dalším důležitým faktorem, který velmi ovlivňuje režim hnojení.
Sám o sobě živiny téměř neobsahuje, pro úrodnost půd je ale naprosto nepostradatelný
- svými výluhy (huminové kyseliny) se velmi příznivě podílí na tvorbě půdního roztoku,
ve kterém se hnojiva rozpouští do takové formy, z níž jsou rostliny teprve schopny živiny
využívat, zároveň zlepšuje a stabilizuje strukturu půd.
Dobře strukturovaná půda brání slévání a tvorbě škraloupu, má dobrou kapilaritu,
váže živiny (brání jejich vyplavování), je dobře provzdušňěná, má bohatý půdní
mikrobiální život a je zároveň záhřevnější. Udržování dostatečného množství humusu
v půdě je tedy jedním z hlavních předpokladů pro zajištění její trvalé plodnosti.
Nejčastějšími zdroji humusu jsou komposty a veškeré organické nastýlky
(zelené hnojení a přímé použití hnojů v našem případě není obvyklé).
Nastýlky i komposty lze obohacovat průmyslovými hnojivy, popřípadě vápnem. Pokud kompost
obsahuje fekálie, močůvku (k močůvce přidáváme fosfor) a hnoje, snížíme nebo úplně vysadíme
hnojiva s obsahem dusíku.
Naopak před použitím kompostů a nastýlek s větším podílem hrubozrnných - nerozložených
rostlinných materiálů (kůra) je dusík vždy nutno dodat. (Viz článek o kůře na stránce
"Magazín I", v rubrice "Časté dotazy".)
Komposty
V dobře založených a ošetřovaných kompostech se samovolně zvyšuje teplota do
takové míry, že většina škodlivých zárodků a semen plevelů je zničena. Do takových
kompostů lze využít téměř jakýchkoliv rostlinných i kuchyňských odpadů, fekálií, močůvky,
hnojů hospodářských zvířat, včetně posečené trávy a shrabaného listí, které se ještě často
ze zahrad zbytečně vyváží na skládky. Podle regionálních možností lze využít nejrůznějších
místních organických odpadů (upotřebené žampionové substráty, menší podíly pilin a hoblovaček,
dřevěný popel apod.).
Zejména do kompostů pro použití v písčitých půdách je třeba přidávat vrstvy (nejlépe
jílovité) zeminy, drny nebo třeba rybniční bahno. Pro těžké jílovité zeminy zakládáme
lehčí komposty s větším obsahem organické hmoty - ideální je kůra. Vznikající komposty
musíme prokládat hrubšími materiály (řezanky a drtě), zajišťujícími přístup vzduchu
.
Menší množství (náklady) kompostu lze vylepšit také průmyslově těženými nebo
připravovanými složkami, jako je například rašelina, kůrové drti, expandovaný
silikát hlinitý (perlit), mletý jílový prach (bentonit), mletá hnědouhelná karbohnojiva
(kapucín), různé druhy vápenců apod.
Zrající komposty nesmíme nechat vysychat a alespoň jedenkrát za rok je nutno hromady
převrstvit (promíchat). Kvasící břečky nelze nazývat kompostem. Zralý kompost je sypký,
jeho jednotlivé komponenty nejsou rozeznatelné, neobsahuje částice větší než cca 5 cm a
nepáchne.
Přímé hnojení
V okrasné části zahrady je nejdůležitější hnojení často sečených trávníků, stříhaných
dřevin (ploty) a rostlin produkčních (květy k řezu apod.). Všude tam, kde je produkováno
zvýšené množství hmoty, je třeba zvýšit podíl dusíku (ledek, močovina, ředěná močůvka).
Jinak je pro okrasné dřeviny obecně přijatelnější extrém, kdy se nehnojí vůbec,
než velmi silné přehnojování průmyslově vyráběnými hnojivy, které ubližuje jak
rostlinám, tak životnímu prostředí všeobecně.
Složitější přepočty čistých živin pro jednotlivé rostliny najdou uplatnění spíše ve
velkovýrobě, pro naše účely postačí hnojení v dávkách doporučených výrobci.
Většinou postačí běžná "plná" hnojiva (NPK), která aplikujeme před okopávkou nebo pod nastýlku
rovnoměrným rozhozením. Pro některé okrasné rostliny (konifery, pěnišníky apod.) je na trhu
dostatek hnojiv se speciálním poměrem živin.
Pro rychlejší účinek je výhodné hnojiva rozpouštět do zálivkové vody. K nejrychlejšímu
dodání živin pro regeneraci oslabených rostlin se používá listové hnojení a většinou
půjde o stopové prvky.
Základní hnojení (NPK) se na list neaplikuje příliš často. Plošně snad např. po poškození
zahrady únikem škodlivin ze sousední chemičky, delším extrémním výkyvu počasí nebo po
likvidaci většího výskytu škůdců či chorob. Silnější koncentrace roztoků mohou popálit
listy. Postřikovou nádobu musíme velmi dobře vypláchnout, zejména po předešlém použití
herbicidů.
Základní účinek prvků obsažených v hnojivech (opět velmi zjednodušeně). Nejsledovanější
(N,P,K):
Dusík (N) - je hnacím motorem tvorby hmoty. Dodáváme jej zejména v první polovině
vegetačního období, aby nové výhony stačily ukončit růst a vyzrát. Velké množství dusíku
odčerpávají organismy rozkládající v půdě hrubý organický materiál.
Fosfor (P) - podporuje zejména kvetení a plodnost, zkracuje vegetační dobu.
Draslík (K) - jedním z jeho hlavních účinků je podpora vyzrávání pletiv (dřeva a
zásobních orgánu).
Dále:
Vápník (Ca) - zpevňuje kostru rostlin a ovlivňuje příjem vody.
Hořčík (Mg) - významně se podílí na vytváření chlorofylu.
Síra (S) - je součástí bílkovin a ovlivňuje oxidaci.
Železo (Fe) - důležité pro pohyb kyslíku.
Stopové prvky ve vyváženém poměru jsou důležité pro zdravotní stav rostlin.
Mangan se účastní látkové výměny, bór je důležitý pro dýchání, měď má vliv na dýchání
a látkovou výměnu, zinek se uplatňuje při tvorbě chlorofylu a buněk, molybden je potřebný
k tvorbě bílkovin.
Poruchy ve výživě viz "choroby, škůdci a poruchy rostlin",
kapitola "fyziologické poruchy růstu rostlin".
Řez, průklest a zmlazování dřevin
Dřeviny jsou k řezu různě tolerantní - některé dřeviny řez vyloženě nesnášejí.
Převážná většina okrasných úprav je dnes tvořena v nepravidelném - krajinářském stylu, ve
kterém okrasné dřeviny řežeme co nejméně a v nejvyšší možné míře jim poskytujeme volnost
k vytvoření svých typických tvarů.
Řezu se většinou nelze vyhnout zcela, ale různé zvláštnosti a požadavky v tomto směru je třeba ověřit
v popisu jednotlivých rodů a druhů - pro rozsáhlost a různorodost sortimentu dřevin jednotné a jednoduché
schéma nelze vytvořit.
Již při zákládání úprav je třeba volit dřeviny s ohledem na jejich vzrůstnost v poměru k velikosti
prostoru (pozemku), který máme k dispozici. Každý kultivar má maximální velikost koruny danou - někdy
lze tuto velikost ovlivnit naroubováním na méně vzrůstnou (brzdící) podnož. Pokoušet se neustálým řezem
udržet malé koruny vzrůstných dřevin je předem prohranou bitvou - dřevina se neustále snaží dostát svému
genetickému naprogramování a vysiluje se neustálou produkcí dřeva na úkor květů (a plodů). V horším případě
nevratně poškodíme její jedinečný habitus (některé jehličnany).
Tvarování dřevin pro styl úprav souměrných a japonských, dřevin v stříhaných živých plotech a
tvarovaných stěnách, i řezu dřevin do tvarů geometrických tvarů a figur se věnujeme na samostatné stránce:
Tvarování dřevin.
Netvarovaným jehličnanům i stálezeleným listnáčům poskytujeme úplnou volnost, případně vyřezáváme jen
jejich poškozené části.
U okrasných listnatých stromů příbuzných ovocným (jádroviny a peckoviny) a stromů roubovaných
je někdy třeba řezem pomoci založit rovnoměrně rozloženou korunu.
Přesazováním ze školky na stálé stanoviště přichází stromek o větší část kořenů, proto zakrácením jeho
nadzemní části poměr mezi korunou a kořeny vyrovnáváme. Tímto řezem většinou již zároveň
rovnoměrně rozložený základ budoucí koruny zakládáme (obr.). Jestliže počet
výhonů není dostatečný, odložíme založení korunky o jeden rok.
V průběhu dalšího růstu stromů se většinou omezujeme na nejnutnější průklest a odstraňování
suchých nebo poškozených větví, někdy je třeba obětovat větve překážející sousedním - cennějším rostlinám,
nebo sousedům (pokud se nedomluvíme jinak) anebo v místech, kudy musíme procházet.
Řežeme v zimním období, pokud teploty neklesají hluboko pod nulu, a je-li to potřebné, lze řezat také
během července až srpna.
Řez je radikálním zásahem do ustálených a vyvážených toků živin a mívá za následek tvorbu nežádoucích
výhonků na nechtěných částech kosterních větví. Tyto kolmo vyrůstající výhonky nazíváme "vlky". Přestárlé
dřeviny se také pomocí "vlků" snaží o samozmlazení. Jsou to velmi vitální výhony, které přednostně spotřebovávají
živiny, aby mohly vytvořit nové koruny v místě s dostatkem světla. Tvorbou nových korun nad korunami stávajícími
dřevinu ze sadovnického hlediska úplně znehodnotí, pokud je včas neodstraníme (obr.).
U roubovaných dřevin některé druhy podnoží vytvářejí množství výhonků, které jsou také živinami
zásobovány přednostně s obdobnými následky popisovanými u tzv. "vlků". Odstraňujeme je průběžně. Čím dříve
to provedeme, tím méně živin zbytečně odčerpají a menší budou i jizvy po řezu - potenciální brány pro vstup
infekcí.
K zásadnímu zmlazení stromů volně rostoucích přistoupíme jen pokud již ohrožují bezpečnost (duté,
silně proschlé a nahnilé kosterní větve), a nechceme je ještě porazit. Budou nějaký čas nevzhledné, ale
koruny poměrně rychle dorůstají a mohou růst dalších několik desítek let (foto).
Řez provedeme v zimním období (do -10°C).
Při odřezávání silných větví je třeba spodního naříznutí větve (obr.), tak
aby nedošlo k poškození zůstávajících větví nebo kmene.
Některé dřeviny obráží z kořenů a více nebo měně se rozrůstají do šířky a někdy
se mohou stát i obtížným plevelem. Takové rozplevelující dřeviny (pámelník, zákula, akát...) musíme
omezovat vždy, když překročí snesitelnou mez. Výhony vyrážející mimo prostor, který jsme dřevině vymezili,
odrýváme rýčem (podzim nebo jaro). V předjaří vystříháváme staré a slabé výhony, které
nepřiměřeně zahušťují keře.
Pro většinu kvetoucích listnatých keřů je dobré odřezávat odkvetlá květenství, aby se nevysilovala
tvorbou nepotřebných semen (méně květů v příštím roce), a také proto, že odkvetlá květenství
nepůsobí většinou příliš esteticky (šeřík, komule...). Často nestačí odřezávat jen květenství, je
zapotřebí odkvetlé letorosty seřezávat hlouběji, aby se keře nepřehušťovaly, nepřerůstaly a dřevo se
omlazovalo. Bez řezu by po čase kvetly jen málo - na koncích větví. Přirozený tvar některých keřů (komule)
je ze sadovnického hlediska skoro odpudivý, ponechají-li se růst spontánně, a tady je usměrňování řezem
přímo nezbytností.
Doba řezu je různá u keřů kvetoucích na jednoletém a dvouletém dřevě. Ty, které kvetou na loni vzniklých
letorostech, seřezáváme ihned po odkvětu, aby veškeré živiny mohly být využity ještě letos k tvorbě nových
letorostů se založenými květními pupeny pro příští jaro.
Keřům, které kvetou v červenci a později, ponecháváme letorosty až do opadu listů. Listy až do konce své
existence tvoří asimiláty, potřebné k tvorbě zásobních látek, které vytvoří přírůstky s květními pupeny
na jaře. Seřezáváme je tedy až v předjaří.
Růžím - nejsou-li určeny k řezu květů - odstraňujeme odkvetlé květy průběžně. Řez a pěstování růží
je specializovaným oborem, prozatím se jimi nebudeme zabývat.
Radikální zmlazení zanedbaných keřů provedeme v zimě hlubokým seříznutím
všeho staršího dřeva až k zemi. Jestliže keř tvoří jen několik (málo) výhonů, seřezáváme staré větve nad
nejspodnějším novým výhonem. Zmlazení keře výše nad zemí mívá za následek "nohaté" (ve spodní části holé)
keře, protože ze spodních částí ponechaných starých větví již obrost většinou nevyráží
(obr.).
Skupiny keřů můžeme zmlazovat postupně, jednotlivé keře po částech, abychom zbytečně
neporušovali vyváženost ustálených siluet (obr.).
Bez milosti a neprodleně odstraňujeme rostliny s výskytem (neléčitelných a savým
hmyzem přenosných) viróz. U rostlin napadených neléčitelnými bakteriózami někdy stačí
odstranit jen jejich napadené části.
Troška teorie o řezu
Při řezu nezapomínejme, že jeho způsobem a hloubkou zásadně ovlivňujeme tvar,
velikost a počet budoucích nových výhonů.
Proto je třeba uvědomit si, že podle velikosti objemu kořenového systému dostává
každá větévka nějaký objem živin (t.j. 100%), který se přibližně rovnoměrně rozdělí pro
každý pupen. Představme si letorost s deseti pupeny (každému pupenu připadne cca 10%).
Jestliže uřízneme špičku s 2 pupeny, 20% uspořených živin se rozdělí mezi zbývajících
8 pupenů - všechny krátce vyrazí a vytvoří plodonosný obrost.
Uřízneme-li 50% výhonu (5 pupenů), zbylé pupeny se rozdělí již o 50% uspořených živin -
výhony budou silné a delší.
Ponecháme-li jen dva pupeny, veškerý příděl živin se dělí dvěma, vyrostou tedy jen
dva - velmi silné a dlouhé výhony (obr.).
Může se také poblíž kmene probudit několik spících oček a jestliže je neodstraníme,
vytvoří mohutné "vlky".
Od tohoto (zjednodušeného) schématu je možno při trošce představivosti odvodit způsob
řezu podle požadovaného účinku. Představme si, že řezem otvíráme a přivíráme kohoutky
přívodu energie do jednotlivých větví nebo částí koruny a velmi zásadně tím ovlivňujeme
nejen rozmístění, sílu a délku větví, ale i jejich plodnost a celkové zdraví dřeviny. U
některých dřevin (prunus) příliš radikální řez v nevhodné době může zapříčinit i popraskání kmene
s výrony "přetlaku" mízy.
Ještě je nutné si uvědomit, jak zdánlivá maličkost, jakou je umístění posledního pupenu
na seřízlém letorostu (uvnitř / vně koruny), zásadně ovlivní její budoucí tvar
(obr.).
Opatření k úspěšnému přezimování dřevin (a pozdní mrazíky)
Pro dobré vyzrání letorostů a včasné ukončení růstu vysadíme ve druhé polovině vegetačního
období hnojení dusíkem. Vyzrání dřeva můžeme pomoci mírným zvýšením dávek draslíku.
Stálezelené a jehličnaté dřeviny v sušším podzimu zásobíme zálivkou. Po promrznutí
vrstvy zeminy, v níž se nacházejí jejich kořeny, nemohou doplňovat vodu, kterou neopadanými
listy (jehličím) i v zimě neustále odpařují. Odpar se zvyšuje za jasných mrazivých dnů
a za větrného počasí. Proto budou zejména mladé rostliny vděčné v prvních letech po
výsadbě za zimní přistínění a ochranu proti větrům.
Veškeré choulostivější mladé rostliny je třeba i několik prvních let po výsadbě
na kořenech opatřovat na zimu přikrývkou z listí, chvojí, suché rašeliny,
slámy apod., a to tím spíše, chybí-li sněhová (izolační) pokrývka. Některé rostliny
mohou vyžadovat i obalení kmínků slámou nebo chvojím.
(Upozornění na potřebu zimní přirývky u choulostivějších dřevin obsahují
popisy rodů.)
Podzimní kontrola a údržba oplocení může v průběhu zimy zabránit okusům kmínků dřevin zvěří.
Obchodníci mívají v nabídkách proti okusu též speciální chrániče a repelenty.
Koruny jehličnanů mohou být v zimě rozlomeny nebo rozklesnuty
váhou mokrého sněhu nebo prudším deštěm a větrem.
Proto zejména u jehličnanů sloupovitých tvarů svazujeme na zimu kosterní větve a
mokrý (těžký) sníh z větví co nejdříve sklepáváme.
Pozdní jarní mrazíky
Škodí zejména v produkčním pěstitelství, ale i v okrasném zahradnictví bývá nepříjemá ztrátá květů,
poškození choulostivých sbírkových dřevinek či letničkových (ornamentálních) záhonů. Někdy se setkáme
s pruhy pomrzlé vegetace těsně vedle rostlin, kterým mráz neublížil. Jedná se často jen o rozdíly v
řádu desetin °C.
Na mikroklima naší zahrady (v souvislosti s pozdními mrazíky) má důležitý vliv konfigurace
terénu a vegetační pokryv svahovitých pozemků v sousedství.
Studený (těžší) vzduch i za bezvětří stéká do nejníže položených míst. Vyšší a hustější vegetace
může jeho tok usměrnit (křoviny, remízky, i rozměrnější pevné překážky apod.), vegetace mírně
ovlivňuje i intenzitu poklesů teplot. Jinak ve dne absorbuje a v noci vyzařuje teplo pole bez
rostlin (tady jěště rozhoduje vlhkost půdy a typ zeminy), jinak travnatá louka, úplně jinak zalesněná
stráň. Velmi příznivě ovlivňují mikroklima vodní plochy - velké akumulátory tepla.
Preventivně je třeba brát v úvahu místní podmínky již při výběru rostlin, jejich odrůd,
případně podnoží.
K plošné aktivní ochraně současná praxe nenabízí mnoho možností.
Doporučované zadýmování porostů se neslučuje s ochranou prostředí a stejně je účinné jen minimálně.
Jakýsi efekt přináší několikahodinové jemné mlžení porostů vodou, která takto předává teplo svému
okolí, avšak i tady je účinnost jen v malém rozmezí (někdy se uvádí 1 - 2 °C).
Jiným způsobem, použitelným za slunečních dnů, je vydatná ranní zálivka den před očekávaným
poklesem teplot. Mokrá zemina absorbuje a naakumuluje poměrné velké množství tepla, které
v noci vydá, což někdy k ochraně před přízemním mrazíkem postačí.
Jednotlivé rostliny nebo malé záhony lze chránit nejúčinněji téměř jakoukoliv přikrývkou.
Na účinnost nátěrů kmenů a kosterních větví reflexními barvami (vápno) s cílem oddálit proudění
mízy panují rozporné názory.
K upřesnění předpovědí výskytu jarních ranních mrazíků právě na našem pozemku si můžeme
sestrojit jednduchý přístroj podle obrázku.
Přesazování vzrostlých dřevin
Přesazování vzrostlých starších dřevin vyžaduje víceletou přípravu. V předjaří
v dostatečné vzdálenosti od kmene provedeme kruhový výkop na šířku rýče s dostatečnou
hloubkou (podle typu kořenů). Tím kořeny přerušíme, vymezíme budoucí kořenový bal a
ve vymezeném prostoru donutíme dřevinu k rozvětvení zbylých kořenů. Dřevinu více přihnojíme
- přičemž zvýšíme podíl dusíku, podle potřeby seřízneme korunu (poměr s redukovanými kořeny)
a rýhu vyplníme listím, které po slehávání doplňujeme.
Podle okolností v příští nebo přespříští zimě v době silnějších mrazů odhrabeme listí
z rigolu, smyčkou silnějšího lana s pomocí traktoru odřízneme prokořeněný - zmrzlý bal.
(Před zámrazem je nutno bal dobře prolít vodou.) Uvolněnou dřevinu pak přemístíme
do připravené jámy na novém stanovišti (obr.).
Chemické postřiky
Bezpečnost
Vzhledem k rekreačním funkcím okrasných zahrad je lépe omezit se jen na
nejnutnější zásahy při kalamitním výskytu plevelů, škůdců nebo plísní.
Důležité je velmi přesné odměřování koncentrací doporučených výrobci.
Nechtěné záměny přípravků a odhadování koncentrací mohou zapříčinit
nenahraditelné a někdy velmi dlouhodobé (herbicidy) škody.
Pamatujme též, že při jejich použití v malých zahrádkách se neubráníme ani při
nejslabším vánku přesahu účinků postřiku na sousední pozemky a také
následným deštěm může být například herbicid dopraven velmi daleko od požadovaného
místa účinku. Podceňováním bezpečnostních pravidel si "střádáme" nejspíše
na vznik zhoubného nádoru. Také nezapomínejme, že otrávením včel je možno
vystavit se trestnímu stíhání.
Nebudeme se rozepisovat o konkrétních přípravcích, jejichž nabídka je proměnlivá.
Každý zakoupený přípravek podle zákona musí být opatřen českými návody k
první pomoci, použití a dávkování s uvedením bezpečnostních lhůt.
Fungicidy (proti houbám, plísním, rzím) a pesticidy (proti hmyzu)
V parkových úpravách se téměř nevyskytují monokultury jako v zemědělství a
zelinářství, proto plošné invaze hub, plísní ani škůdců nejsou tak časté a ani
preventivní (zimní postřiky v ovocných sadech) postřiky nejsou běžné.
Pokud přeci jen k takovým výskytům dojde (viz. různí obaleči, mšice či
velkoplošné houbové napadení borovic apod.), je nutno se o aktuálním typu účinného
přípravku poradit s jejich prodejci. Kalamitní celorepublikové (evropské) výskyty
(klíněnka jírovcová) jsou často rozebírány v tisku, rozhlase i televizi.
Herbicidy (proti plevelům)
Jejich použití je v menších okrasných úpravách též omezené.
Nejčastěji se používají herbicidy se selektivním účinkem proti dvouděložným
plevelům v trávnících, které na (jednoděložné) traviny nepůsobí.
K ničení úporných náletových dřevin (akát, bezinka aj.) dobře účinkují některé
systémové (dotykové) herbicidy, které jsou po aplikaci rozvedeny tělními
tekutinami rostlin z místa aplikace do celé rostliny a zajistí tím účinek v celém
jejím organismu, včetně kořenů. (Nejsou problémy s obrážením a výmladky.)
Ještě přichází v úvahu dočasné totální zničení vegetace před založením úpravy
nebo rekultivací zanedbaného trávníku. Zde bývá největším problémem zabránit přesahu
účinků na okolí, což nejčastěji zapříčiní nečekaná prudší bouřková přeháňka.
Skladovat doma velká množství přípravků není vhodné nejen pro jejich toxicitu,
ale i pro neustále vzrůstající rezistence škůdců i měnící se názory odborníků na míru
jejich bezpečnosti a tím změny v nabídce sortimentu.
Neupotřebitelných zbytků těchto většinou velmi toxických přípravků je těžké se ekologicky
zbavit. Průsaky ze skládek stále otravují ohromná množství spodních vod.