Schémata a typy pro plánování
ČleněníSkladba a rozmístění dřevin
Doplňky
Schémata a tipy
Členění
Pro dosažení různých efektů na malé ploše našeho pozemku soustřeďujeme dřeviny pocházející
z nížin, stepí, lesů i velehor několika světadílů. Přesto je třeba snažit se o základní
pravdivost a alespoň v náznacích respektovat původ dřevin, a to
důsledněji u dřevin vzrůstnějších. Vlhkomilnější smrky například v přírodě nerostou
promíchány se suchomilnými borovicemi, rákosí nesousedí s vřesem, vrbu nenalézáme v suché stepi.
Slovo v "náznacích" používám záměrně - je nesmyslné budovat na zahradě zmenšenou kopii
zeměkoule.
Úpravy proto členíme do různých celků, specializovaných na rostliny podobných vlastností,
jako jsou suchá vřesoviště, suché zídky a skalky, skupiny trav a kamenů, seskupení pěnišníků,
lesních okrajů s křovinným podrostem, vodní a mokřadní partie, extenzivně udržované kvetoucí loučky,
rozária, rabata trvalek i letniček a podobně.
Vemi důležitý je podíl trávníku, který působí neutrálně a dobře menší celky propojí.
Skladba a rozmístění dřevin
Skladbu je třeba dobře promyslet s vědomím, že:
Úprava má být pěkná ve všech ročních obdobích.
Bude velmi proměnlivá v dlouhodobém vývoji, protože rozdílná je rychlost
růstu, změny tvaru, textury i konečná velikost dřevin - typické je pozdější
rozklesávání, řídnutí a prosychání některých (v mládí kompaktních) jehličnanů
(foto 1), (foto 2).
Také způsob našeho života je proměnlivý a má na využívání zahrady vliv (narození a
odchod dětí, vnoučata, pořízení pejska, změny zdravotního stavu...).
Převaha jehličnanů může působit příliš vážně a strnule, v kompozici
můžeme využít výrazných barev kmenů a větví bříz, platanů, svíd nebo některých
javorů, jež oživí scenérii nejen v zimním období.
Nabídka dřevin (květin) je dosti bohatá, aby umožnila vytvořit úpravu kvetoucí
průběžně po celé vegetační období - dokonce i v zimě (vilíny, pravý jasmín, vrby,
čemeřice). Také se nabízí k využití mnoho výrazných vůní (hlošina, šeřík,
komule, pustoryl, lípy, pryskyřice některých jehličnanů).
Opomíjí se, že některé dřeviny mají vyhraněné požadavky dřevin na půdní reakci (pH).
Je problematické zřizovat třeba úpravu s velkým množstvím vápenostřežných rododendronů
a kanadských borůvek na krasovém - silně zásaditém (vápenitém) pozemku. Pro jednotlivé
keře je sice možno i kompletně vyměnit zeminu za rašelinu, ale vždy je lépe přizpůsobit
výběr rostlin danému prostředí. Opačný případ je o něco schůdnější, protože se snadněji
mění pH směrem nahoru, než naopak.
Některé velmi jedovaté dřeviny mají plody podobné jedlému ovoci a zelenině
(červené kuličky lýkovce, tisu, lusky štědřence) a mohou ublížit dětem.
Vylučování různých látek z kořenů některých dřevin (akát) může být příčinou toho,
že pod stromem a jeho nejbližším okolí nic kloudného neporoste.
I vztahy s hmyzem mohou hrát negativní nebo pozitivní roli. O ořešáku se tvrdí, že
odpuzuje hmyz, různé sladké plody lákají vosy, kvetoucí lípy množství včel, květy komulí
zase roje motýlů a některé dřeviny (opadavé kaliny, bezinky, trojpuky apod.) mšice, a ty
zase mravence. Pod lipami vznikají pro změnu velké kolonie (neškodných, ale někomu
nepříjemných) ruměnic (foto).
Použití stříhaných živých plotů (foto)
a přísně tvarovaných dřevin (foto)
je třeba zvážit z dlouhodobého hlediska pro pracnost jejich údržby. Špatně
udržované (takových je mnoho) mohou působit dosti odpudivě.
Produkce odpadů některých dřevin je veliká. Krátkodobou nádheru kvetoucích sakur
nebo vůni lip zaplatíme úklidem vrstev opadaných okvětních
lístků či
plodů, velmi nepříjemné může být i chmýří
topolů.
Stromy rostoucí poblíž budov také neustále zaplňují jejich okapové žlaby.
Z listí velkolistých stromů vytváří podzimní vítr ve všech koutech hluboké závěje.
Stále je třeba myslet dopředu. Vysazení rozměrnějších dřevin poblíž sousedova plotu
může být příčinou budoucích vleklých sporů. Např. poměrné málo vzrůstné břízy daleko
přesahují svými kořeny obvod koruny a odebírají neuvěřitelné množství vody z půdy.
Nádhernou korunu vašeho ořešáku občas nemilosrdně a odporně ořežou pracovníci
elektrorozvodných závodů nebo spojů, doroste-li do blízkosti vedení
(foto).
Počítat musíme také s dalším důležitým variabilním faktorem, jakým jsou stíny vrhané budovami
a vyššími dřevinami. Bude nás zajímat jejich proměnné působení v různé denní době i ročním období,
jejich rozloha i intenzita (dřeviny s řidším olistěním). Působení stínů
ovlivňuje nejen podmínky pro okolní rostliny, ale též mikroklima, pohodu pro náš pobyt v
zahradě i v našem bytě. Malinký jehličnan pod oknem za několik málo let může proměnit obývák v temnou
jeskyni.
Tam, kde jsou vodní plochy, můžeme využívat efektů zrdcadlení dřevin na vodní hladině.
Při výběru dřevin mějme také ohled k pylovým alergikům v našem bezprostředním okolí.
Důležitým hlediskem pro volbu dřevin je přístup k zálivkové vodě a její
použitelné množství (časté zákazy zálivky pitnou vodou). Vhodně volený sortiment
dřevin dovoluje zkrášlit plochy každoročně zaplavované i extrémně suché.
A pozor na kácení stromů, mnoho lidí neví, že pokud chceme porazit strom i na vlastním pozemku,
nelze to legálně provést bez povolení úřadů.
Doplňky
Rostliny v úpravě je třeba doplnit drobnými stavbami, jako jsou altány, pergoly, skleníčky,
skládky nářadí a garáže, bazény, různé zídky, kameny, ohniště, udírny, ozdobné mříže,
komunikace, schodiště a dlážděné plochy, podezdívky, zábradlí, sloupky, branky a oplocení,
někdy i umělecká díla.
U rodinných domků mohou být také sušáky na prádlo, klepadla na koberce, špalky na štípání dřeva,
sklady paliv, různá chovná zařízení atd. atd.
Dále je třeba přidat různé doplňky - zahradní nábytek, odpadkové koše, osvětlovací tělesa,
ptačí krmítka, budky nebo plašidla, slunečníky, houpačky a prolézačky, nádoby.
Všechny použité drobné stavby by měly mít nějaký společný sjednocovací základ,
třeba opakováním materiálů, barev a motivů fasády domu na ostatních stavebních prvcích,
a také drobné doplňky mají barvami, materiálem nebo nějakým jiným sjednocovacím prvkem
korespondovat.
Nedomyšlený výběr a provedení může zbytečně kazit výsledný dojem nebo přinášet zbytečné potíže.
Využíváním přemíry různých prefabrikovaných, většinou technologicky bezvadně provedených
prvků, se připravujeme o originalitu, které všude kolem nás v dnešním globalizujícím
se světě rapidně ubývá. Některé "originální" objekty se časem mohou stát bizarními lapači poletujících
odpadků
.
Použití betonu pro zpevněné plochy není vhodné - málokdo jej dokáže vyrobit kvalitní a trvanlivý,
beton praská, odlupuje se, práší. V poslední době módní zámkové dlažby přemírou nadužívání již evokují
spíše nudu.
Vyvýšené obruby trávníků, základy a sloupky drobných zahradních doplňků (lavičky, koše, osvětlení,
ohniště, pergoly, zídky apod.) při nevhodném umístění a nedomyšleném provedení způsobují
potíže při sečení trávníků.
Ruční dosekávání (fousů) v místech, kam nedosáhne sekačka, je pak velmi pracné a otravné.
Jezírka umístěná na kopci působí nevěrohodně, jejich nezapuštěné obruby taktéž.
Pokud jsou bez ryb, stávají se ideálním líhništěm mračen komárů.
Cesty a schodiště - dlážděné, z kamenů (tzv. "šlapáků"), dřevěných špalků apod. by měly vyhovovat
předpokládanému zatížení, ale nepůsobit přitom neúměrně masivně.
Zatravňovací dlaždice mají hlavní využití při zpevnění příkrých svahů. Mohou z odstupu vytvořit
dojem trávníku i na rovných zpevněných plochách, které slouží třeba jako příjezdové
komunikace.
Nehodí se ale pro chodníky, kde ničí podpatky bot, jsou nebezpečné pro osoby používající hůl a
nepříjemné pro vozíčkáře i kočárky. Nehodí se ani na parkoviště. Tráva v nich má již tak ztížené podmínky
a k tomu ji auta dlouhodobě stíní i ničí ropnými odkapy (obr.).
Kameny do skalky, na podezdívky a zídky mají být pokud možno z místních zdrojů,
ukládané na plocho, aby působily přirozeně. Povrch kamenů vyzvednutých ze země má ještě velmi dlouho nepěkný
žlutavý povlak, proto je lépe použít kameny s patinou sbírané na povrchu, leckdy obrostlé zajímavými
lišejníky.
Oplocení je jen nutným doplňkem, proto použitý materiál, rozměry a hlavně barva
nemají poutat hlavní pozornost, snad s výjimkou čelní strany, kde materiál může někdy působit
reprezentativně (foto).
Umístění plotu za terénní vlnu nebo jeho zakrytí vhodnou zelení (utopení do živého plotu)
lze navodit dojem nepřerušeného pokračování zahrady a jejího splynutí s okolní krajinou. Do oplocení
lze vhodně "uklidit" stanoviště pro popelnici, budky měřidel (elektroměr) i poštovní schránku.
Schémata a tipy pro plánování.
Jako první plánujeme i vysazujeme nejrozměrnější (v dospělosti) dřeviny,
které budou tvořit základní kostru úpravy. Přidáváme dřeviny doplňkové,
podrostové a dočasné.
Živé ploty a stěny velmi výrazně snižují hlučnost a prašnost, poskytují závětří
i intimitu. Můžeme z nich vytvořit jednolité pozadí pro květy, barevné listy či kmeny a větve.
Mohou být i kvetoucí a plodící, stříhané třeba jen jednostranně a lze z nich vystříhat např. tvar
loubí. Vůbec nemusí tvořit přímky, jak je zvykem. Mohou kopírovat esovitě vedený
chodník nebo obroubit vyšší skupiny dřevin. Také v horizontálních liniích z nich lze vytvořit
velmi nepravidelné vlny či jiné tvary (foto).
Využít můžeme i gradace přechodů barevných tónů jak olistění, tak i květů.
Na místo stavby altánu nebo pergoly můžeme vysadit skupinu menších stromů (javory), jejichž koruny
se po čase prorostou a spojí ve vzdušnou střechu na nohách (kmenech). Vznikne vzdušné, stinné
a celkově velmi příjemné místo pro posezení.
Popínavé dřeviny mohou nejen popínat zdi, ploty a pergoly, vytvořit kaskády
spadající z výšky (foto),
ale (pokud nejste přívržencem mýtu o hmyzu a hlodavcích lezoucích
po nich do oken) mohou být i ozdobnou ochranou domů (až o 50% prodlouží životnost
fasád, odčerpávají vlhkost od základů a fungují i jako částečná klimatizace bytů).
Lze jimi dokonce nahradit trávník v místech, kde neprosperují běžné traviny
(stín, špatná zemina), nebo na příkrých svazích, kde se trávník špatně udržuje.
Tam je též možno použít různé polštářovité, polehavé a plazivé byliny i dřeviny, jako
barvínek (foto), chvojník
(foto), jalovce, skalníky apod.
Místo trávníku můžeme na menší ploše vysadit na husto mochny (Potentilla fruticosa) a
po dobrém zakořenění je začít zakracovat a později přejít na sekání travní sekačkou,
seřízenou na maximální výšku (cca 10cm). Mochny se zahustí a zapojí do dlouho kvetoucího
koberce.
I v nejmenších úpravách je trávník důležitým scelujícím prvkem, který nenahraditelně
propojuje mnohotvárnost úpravy (vřesoviště, skalka, jezírko, ohniště apod.).
Dokonalý trávník se stal již téměř modlou, prestižní (a pracnou i drahou)
záležitostí. Vyžaduje úpravu podkladu (drenáže), propracovanou ornici, většinou
i s úpravou jejího složení, speciálně namíchané travní směsi, a také důslednou -
časově velmi náročnou údržbu, která spočívá nejen v soustavném sečení, úklidu posečené
trávy, zálivce, hnojení a vápnění, ale i v odplevelování, odmechovávání, válení,
prořezávání, provzdušňování, bojem se škůdci (krtek) a také v neustálém dorovnávání
a dosévání povrchu.
Není trávník jako trávník, záleží, jestli na něm budeme hrát golf, fotbal, líhat na
dece, sklízet seno, nebo jestli má být jen pohledově okrasný. Od toho se také odvozuje
skladba druhů travin a intenzita sečení (tím i hnojení) - již od týdenní periody
až po dvojí seč ročně.
Nic proti tomu všemu, otázkou ale je, zdali opravdu potřebujeme trávník tak dokonalý,
i za cenu takového vynaloženého úsilí a nákladů.
Docela slušný - obyčejný přírodní trávník totiž může vzniknout na téměř
jakémkoliv zanedbaném plácku s průměrnou zeminou pouhým často opakovaným sečením
a přihnojováním původního, i velmi zapleveleného porostu.
Drtivá většina plevelů (dvouděložných) opakované sečení nepřežije, jednoděložné trávy
naopak houstnou a jejich skladba již přírodním výběrem odpovídá stanovišti.
Celkový dojem takto vzniklého trávníku mohou kazit (pokud vadí) dvouděložné plevele, které
se dokáží přizpůsobit výšce sečení (pampelišky, sedmikrásky nebo třeba pryskyřník). Ty se
dají zničit některým selektivním herbicidem nepůsobícím na (jednoděložné) traviny. Holá
místa následně dosejeme.
Obměnou stříhaného trávníku může být kvetoucí loučka, sečená jen po
odkvětu lučního kvítí v době tvorby semen, kterými by vítr oséval okolní zahrady.
Zdůrazněním výškových rozdílů na pozemku využitím přirozeného terénu nebo umělým navršením
získáme pro úpravu další možnosti. Převýšení ještě můžeme zdůraznit vhodně (z hlediska výšky
a hmoty) volenými dřevinami. Promyšleným vedením cest a dobře esteticky řešenými schodišti
může celá úprava získat úplně nový rozměr, otevřít nezvyklé pohledy a stvořit nečekaná
zákoutí.
Na svahovitém pozemku často vytváříme etáže. Zídky mohou být z kamenů prokládaných zeminou,
nebo prefabrikovaných prvků se speciálně tvořenými kapsami. Kapsy nebo štěrbiny osadíme
vhodnými polštářovitými či trsnatými rostlinami a etážové zídky pak tvoří nádherné
zelené nebo kvetoucí vlny.
Když z nějakého důvodu nechceme nebo nemůžeme vytvořit reálnou vodní plochu,
nebo potřebujeme navodit dojem tekoucího potůčku, použijeme rozprostřené oblázky či
úlomky břidlice, které vodu (podle vzoru japonských zahrad)
symbolizují. Podklad
nesmí dovolit prorůstání plevelů a okolí plochy osadíme vhodnými rostlinami, abychom dojem
přítomnosti vody zesílili. Výsledek může být překvapivý a dobře působí zejména v moderněji
pojatých městských úpravách.
V malých zahrádkách pečlivěji vybíráme kvetoucí rostliny, upřednostňujeme ty, jejichž
kvetení trvá co nejdéle. Efektní, ale poměrně krátkodobé jarní kvetení stálezeleného (a po
odkvětu poněkud fádního) pěnišníku můžeme třeba doplnit plaménkem, který na něm necháme pnout
a kvést v pozdním létě.
I v menších zahradách můžeme bez obav zakomponovat ovocné dřeviny do okrasné části.
Rozdělení na okrasné a ovocné dřeviny je jen jedním úhlem pohledu - což nejsou
kvetoucí meruňka či plodící rybíz krásné?
Pro posezení v zahradě za teplých letních večerů lze vhodným a promyšleným umístěním
zahradních osvětlovacích těles vytvořit nové, tajemné a rozmanité i variabilní scenérie.
Hra stínů a světel v součinnosti s texturami dřevin otevře zcela nečekané efektní pohledy
a silně emotivně ozvláštní nálady prostředí.
Závěrem budeme doufat, že jako již téměř vymizely minizahrádky v pneumatikách a
pivní láhve v obrubách záhonů, vymizí časem i různé "zahradní ozdoby" typu
větrníků, plašidel a květináčů
z PET-lahví, jakož i dřevěné trakaře či
žebřiňáky naplněné zeminou a "stylově"
osázené petúniemi nebo afrikány.
